Zhruba před rokem jsme pořádali (to ještě tenkrát šlo) odbornou lékařskou konferenci, na které přednášel také pan profesor Vladimír Beneš. Pár dní před tím jsem si koupil jeho knihu „Mé cesty do hlubin mozku“ a on byl tak laskav, že do ní vepsal věnování. A stalo se, že v návalu vánočních knižních dárků tato zůstala netknuta v knihovně. Nedávno jsem ji znovuobjevil a přečetl téměř na jeden zátah. Pan profesor má totiž onen dar být nejen špičkovým odborníkem, ale také umí neurochirurgii srozumitelně a zábavně přiblížit. A ještě jednou věcí je tato kniha důležitá. Samozřejmě, že nemusíme se všemi názory páně profesora beze zbytku souhlasit, ale jeho pohled na svět očima zkušeného člověka s velkým přehledem a nadhledem je neocenitelný. Zejména v této době, takříkajíc vymknuté z kloubů.
Zůstaňme jen u současného covidového šílenství. Můj kamarád říká, a je to zřejmé, že se dělíme v této době na dvě skupiny. Na spoluobčany vyděšené a spoluobčany naštvané. Obě části společnosti mají jistě řadu dalších podskupin. Tak např. mezi vyděšené patří řada těch, kteří mají místo mozku nádor tvaru a velikosti koblihy. Šlo by s tím něco dělat, pane profesore? Další velká podskupina vyplašených jsou lidé vyděšení z principu, je to jejich životní postoj. A další jsou Ti, kteří prostě podlehli (a není se čemu divit) celosvětové masáži o apokalypse zvané Covid 19. Kromě těch s koblihou, pochopitelné a hodné respektu.
Naštvaní také tvoří podskupiny. Např. notoričtí nesouhlasiči se vším, často lidé bez názoru, často agresivní. Ale drtivou většinu tvoří lidé, kteří chtějí a dokáží o věcech kriticky přemýšlet a vidí nebo tuší neblahé důsledky současného znásilnění společnosti (nejen u nás). Jsou to také ti, kteří respektují rozumná opatření, není to opozice za každou cenu. Vím, že tento pohled na společnost je velmi zjednodušený a nepřesný. Sociologové by mě hnali! Ale myslím, že na tom něco je.
Pro většinu výše zmíněných skupin našich spoluobčanů může být kniha, kterou jsem zmínil na začátku, velkým přínosem právě v této době. Ukáže, jak lze nahlížet zdravým rozumem na věci zásadního rázu i na běžné životní situace. A zdravý rozum potřebujeme nyní více než zdravé dýchací cesty.
Mimochodem, pokud byste někdy měli tu čest se s p. profesorem setkat a chtěli mu vyjádřit vděk, třeba za pomoc ve složité zdravotní situaci, nenoste mu víno! Pan profesor, jak je psáno v knize, víno nepije a sklep není nafukovací.